Jako by to bylo včera, kdy jsme psali o festivalu Hukvaldský potlach 2023 a už je tu konec šestého ročníku a to jsme se tzv. ani pořádně neohlédli. Kolik se napsalo emailů kapelám, kolik příprav, než nastal den „D“ a lusknutím prstu je pryč, zůstal pouze opar dobré nálady a hezké vzpomínky.
Dříve než se zmíníme o vystupujících, chceme poděkovat všem, kteří neodmyslitelně k festivalu patří i nepatří, ať jsou to skvělí a ostřílení zvukaři Ivan s Jirkou, také dva naši hosté a konferenciéři odkojení folkem Vojta s Danem, hukvaldští skauti, bez kterých by festival nebyl tím pravým potlachem, stejně tak by to nebylo ono bez naší školy, která dává festivalu skvělé zázemí, kam se rádi vracejí naši hudební hosté i návštěvníci potlachu. V neposlední řadě děkujeme přátelům, kteří nás nenechávají ve štychu a rádi přiloží ruku k dílu… jo, a snad nebude vadit malá reklama na úžasný bůček po Thajsku, který nám servírovala restaurace U Matušky, a který bude asi i na příští ročníky naším tahákem.
I letos jsme měli dobrou hudební ruku ( krycí jméno Slávek), samozřejmě po konzultaci členů spolku, dokázal přitáhnout na hukvaldské pódium kapely, které svou barevností hudby bavily publikum po celou dobu festivalového maratonu od 14.00 do 22.30 a některé ještě déle, neboť kdo nespěchal (a málo jich nebylo), mohl zůstat na festivalový jam, kde nás u baru bavili členové některých zúčastněných kapel, jež neměly na spěch a na své kytary brnkali staré evergreeny a mnohé jiné srdeční cloumáky. Tady ještě děkujeme škole, že umožnila v tělocvičně přespat těm, kteří sem vážili dlouhou cestu napříč republikou.
Na potlachu nemohly nechybět ani děti, jak už je u nás zvykem, abychom jim pomohli udělat v kariéře další krůček mezi folkové bardy. Tentokrát na pódium vyskákal „Pytel blech“, jak si říkají vítězové dětské porty 2024. Závěrečnou písní Jarka Nohavici „Hlídač krav“ rozezpívali celý sál. Sólově se ještě utrhnul z Pytle Blech skvělý basák, Tobiáš Blézl. Mimochodem Tobiáš je vítěz dětské Porty 2024 jako jednotlivec. Tento kluk s rytmem v duši pobavil písněmi „Naše farma“ a „Radkovi“ od Vlasty Redla. Myslíme si, že se v budoucnu ještě uvidíme s Tobiášem, stejně jako s Honzou Novorkou. Toho jsme zmiňovali už na minulém ročníku potlachu a přijel nás navštívit znovu. A to hned s kapelou Epydemye, kde hostoval a to je co říci. Epydemye byla totiž letošní hlavní kapelou a Honzík…tedy Honza ( nechtěl, aby se mu Honzík říkalo ) si u nich krom doprovodu na klávesy, střihnul sólově jednu z jejich krásných písní „Skočil jsem do tmy“ a zhostil se ji tak, že nám šla po těle husina. Ještě na něj prozradím, že když čekal na vystoupení v jedné ze školních tříd, popsal drobným písmem, ale opravdu drobným písmem, celou tabuli příkladů, aby si jeho sestra Tonička mohla potrénovat češtinu. A svými příklady zaměstnal i Lucku s Honzou z Epydemye. Škoda že to smazal, naše učitelky by asi koukaly.
Epydemye, zahrála krásné melodické songy, např. Kristýna, Milada, Máma a nemohla chybět ani píseň „Milé děti“ kde se částečně roztančil i sál. Jeden postřeh: jestli ženy řeknou za den deset tisíc slov, tak basistka, zpěvačka a mluvčí kapely Lucie Vlasáková jich řekne minimálně pětkrát tolik.
Ale to jsme u konce festivalu a nezmínili jsme začátek. Otvírákem festivalu byla Alena Střelečková známá jako „Alishi“, vítězka Porty 2024. A jak o sobě na webu říká, je to písničkářka, zvědavá poutnice prostorem i časem, průzkumnice hudby a poetiky, milovnice češtiny a všech žánrů od folku, country a bluegrassu až po blues. Do své tvorby nás vtáhla například písní „Volám do dávnověku“, ale když prsty propluly strunami její bluesové kytary, rozbušilo se nejedno srdíčko.
Další peckou byla brněnská kapela Přístav, která už nás znala přes dětskou kapelu Jekot, která si u nás na potlachu zahrála v roce 2022. V Jekotu totiž hrají jejich ratolesti a náš festival se jim zalíbil natolik, že si chtěli tady u nás zahrát. Tato nabídka se nedala odmítnout, ve světě folku je kapela Přístav pojem a písně jako „Mosty“, „Pokora“ nebo „V peřejích“ to byly chuťovky jako nugát v čokoládě. Zajímavé, že Brňákům připadalo zvláštní, že se neříká v Hukvaldech, ale na Hukvaldech.
Vojta „Kiďák“ Tomáško, další interpret a tahák festivalu. Mezi trampy není asi nikdo, kdo by tohoto trampského barda a folkového písničkáře neznal. Je žijící legendou stejně jako jeho písně „Toulavej“ nebo „Nebe plné koní“. Ale „Kiďák“ nehraje pouze songy, které chytají za srdíčko, ale i úsměvné a vtipné, jako třeba píseň „Šenkýřka“, ke které přidal i vtipnou historku, jak a kde píseň vznikla. Kde jinde než v hospodě.
Je to takový oslí můstek k poslední kapele kterou jsme nejmenovali, a to ke kapele Tygrasz. Zvláštní jméno pro kapelu, ale přitom tak jasné a dělané pro kapelu. Jen je název v polštině, už víte? Ty grasz = Ty hraješ.
Její bluegrassové vypalovačky jako „Kupak“,“Hajný Vrána“, nebo “Boro – boro“, bavily textem celé publikum a hudba rozpumpovala krevní oběh. Zaznívaly i vtípky kde si kapela brala na paškál i sama sebe a my už víme, že banjista celý večer ladí a banjo celý večer neladí 🙂 , ale ten večer to banjistovi „Mičkovi“ ladilo a váleli to kluci skvěle.
Takže přátelé, kdo nebyl, jeho škoda a na příštím festivalu se snad uvidíme, protože některé kapely jako Cop, nebo slovenská kapela Moruša už se na vás těší a my taky. Mějte se do dalšího potlachu krásně a AHOJ ZA ROK.
Spolek Hukvaldský potlach – Martin, Franta, Karel, Slávek
