Ani jsme se nenadáli a třetí ročník potlachu je za námi. Třebaže nám korona s termínem pěkně zamávala, dopadl velmi úspěšně. Tady musíme hned na úvod poděkovat Slávkovi Kovalovi za jeho trpělivost ve vyjednávání s kapelami, neb se termín z důvodu zákazu a omezení několikrát přesouval a to nebylo pro žádnou stranu jednoduché.

Nakonec se poslední termín podařilo ustát a festival Hukvaldský potlach se mohl uskutečnit.
Samotné přípravy už jely podle zaběhnutého scénáře. Musíme opět poděkovat partě lidí, kteří nám nezištně pomáhají s touto krásnou akcí už od prvního ročníku, aby jste se tam cítili opravdu dobře. Letos se zapojili i hukvaldští skauti pod vedením Petra Červinky a zhostili se svých úkolů opravdu skvěle, proto doufáme, že nám budou nakloněni i nadále.

I letošní festival by se neobešel bez výrazného přispění sponzorů a my jsme za ně opravdu rádi, protože žádat stát o nějakou podporu v oblasti kultury je opravdu nadlidský výkon. I proto letošní ročník zaznamenal zásadní změnu a to v tom, že už nebyl vstup zdarma. Nebyla to bůhví jaká částka – symbolických 150Kč v předprodeji a 200Kč na místě. Vždyť jen na koncert hlavní kapely potlachu by jste zaplatili v hudebním klubu Parník stejnou, ne-li vyšší cenu, a tady jsme nabízeli hned šest kapel a každá měla svou osobitost. A bonus k tomu – v sále měl každý místo u stolu a mohl si udělat k poslechu pohodlí.

Popravdě, byli jsme trochu skeptičtí k tomuto kroku, měli jsem strach, že lidí moc nepřijde,
ale jak se ukázalo, mezi lidmi je stále dost milovníků této folkové, bluegrassové a country hudby.
Odměnou jim za to byly krásné hudební okamžiky. Za což patří díky i skvělému nazvučení Ivana Honzáka.

Otvírákem našeho festivalu byla letos tříčlenná kapela s příznačným názvem OdnikudNikam. Harmonika, kytara a perkuse doprovázely krásné, lidové a folkové melodické písně, mapující
repertoár od jihu Moravy až po gorolské hranice a to v podání Irenky, Darky a Honzy. Mile nás a myslím že i publikum překvapili, když zazněla i píseň známé šansoniérky Hany Hegerové Čerešně.

Na tuto úžasnou trojici navázal další bonbónek z rozbalené bonboniéry a to kapela Acoustic Irish a David Vysloužil. Stačilo brnknout do strun a hned bylo jasné, do jaké oblasti hudby se ponoříme, a že tohle bude opravdu zážitek. A taky byl. V jejich podání zazněly irské i keltské melodie s jedinečnými texty, které nepostrádaly hloubku ani humor. Tato hudba se lidem velice rychle dostala pod kůží a nutila mnohé z nás přinejmenším klepat dlaní do stehna. Líbila se mi Davidova poznámka, že sundal kraťasy a oblékl rifle, neb už se ochlazuje a on se těší na Ježíška. Vlastně to byl úvod k jejich krásné vánoční písni.

A zatímco se Acoustic Irish loučil, na pódium už se chystala bluegrassová kapela Ptačoroko. Tahle parní mašina divokého západu to rozjela plnou párou. Dusot koňských kopyt nám přihnal z Metylovické prérie ty největší bluegrassové pecky, ke kterým se řadí i přehrávky kapely Iron Horse a její úprava písně Rocketman od Eltona Johna.

Hukvaldský potlach se zaměřuje i na mladé protagonisty „táborových žánrů“, ale nutno říci, že jejich podání hudby je srovnatelné s kapelami na výsluní. Vzpomeňme jen na minulý ročník,
kdy u nás hrál René Matlášek nebo The Addams sisters. Proto letošní ročník navštívila vokální
kapela pěti dívek školního věku ze Štědrákovy Lhoty s příznačným, chytlavým názvem VoHuBa – Vokální hudební banda. A právě The Addams sisters jsou jejich vzorem a nutno říci, že VoHuBa už má několik hudebních ocenění. Na svůj věk to děvčata odpálila parádně, vypíchla krom své písně věnované rodičům za to nekonečné trmácení i píseň Michaela Jacksona nebo Jarka Nohavici, za což sklidila patřičný potlesk.

A když je řeč o Jarkovi Nohavicovi, blízko k němu měla i další kapela, a to Tři vykřičníky!!!. Mají za sebou opravdu starostlivé zázemí a před sebou hvězdnou kariéru. Jejich styl folkrocku je jedinečný, skvělé texty jako v písních Ostravak, Mládežnické tango, nebo Globální splín. K tomu líbivá, melodická hudba, podbarvená harmonikou a navíc Radek – zpěvák s lehkým nádechem drzosti, která k ostravskému folklóru a mládí určitě patří – moderoval vystoupení své kapely skvěle.

Ani jsme se nenadáli, a čekali nás poslední interpreti, tedy kapela pod vedením Víti Troníčka. Asi bychom víc říkat nemuseli, neboť je tato rodinná folková kapela, jak říká Víťa, na scéně již od roku 2004 a dobyla srdce mnoha lidí. Ano, letos byla naší hlavní potlachovou kapelou skupina MARIEN. Nejen, že zahráli skvěle, ale svým pověstným humorem rozkmital Víťa bránice všech, kteří si ten den udělali chvíli čas, aby na potlach dorazili. V závěru jako třešinku na dortu sešli z pódia a jen tak bez mikrofonu, stoprocentně akusticky, zazpívali publiku poslední píseň – Ze skla. Lidé je podpořili světýlky ze svých mobilů, jak to na těch nejhezčích koncertech chodí.

Víc už k tomu asi nelze říci, bylo nám s vámi všemi moc fajn a už se těšíme na další shledání a věřte, že podle příslibů kapel můžete těšit na další krásný zážitek.

Tak na příštím Hukvaldském potlachu v roce 2022 ahoj!

SlávekPetrFrantaMartin

Povídání o kapelách naleznete na záložce Vystupující

Fotogalerie: