2.ročník Hukvaldského potlachu očima pořadatelů

Je za námi druhý ročník Hukvaldského potlachu, a jestli můžeme hodnotit, jsme zase o malinko dál. Přece jenom už jsme věděli, do čeho jdeme a co nás čeká. Za nezištné pomoci přátel, za což jim patří velký dík a také našeho spíkra Olivera Jatiho, vše fungovalo jako na drátkách a myslíme si, že se návštěvníci i kapely cítili na potlachu velmi dobře. Kus skvělé práce odvedli zvukař–letos Dan Olejník, neb na něm stálo břemeno dobrého prožitku z písní, které se linuly sálem, a dobrý zvuk je bezesporu jedním z klíčů úspěchu festivalu. Přestože chceme dávat šanci i začínajícím regionálním kapelám či folkovým zpěvákům, kteří nemají, jak se říká obroušené lokty, tak se i letos sešly kapely, které měly lidem co nabídnout a každý kdo festival navštívil, si rozhodně našel to své. Tentokrát zahájily festival líbivé tóny folku rodinné skupiny Dřevo a struny, mimo svých písní čerpali i z hlubin jiných, jim blízkých folkových kapel, aby je alespoň takto dostali znovu do podvědomí. Velmi mile nás překvapili, že poté, co odvezli syna do Olomouce, stálo jim za to, aby se vrátili zpátky na festival a poslechli si své přátele. Zpestřením a možným podnětem pro mladé začínající folkaře byli i žáci naší základní školy Leoše Janáčka. Vypíchli pár známých táborových písní a nutno říci, že se tohoto úkolu zhostili jako správní „Janáčkovci“. Potlesk, který zpublika sklidili, byl opravdu zasloužený. Trošku tvrdším nádechem s příchutí rockového folku okořenili kluci z uskupení Povídaly Žemuhrály, a kdo si chtěl naopak chvíli připadat jako v nočním baru, kde se tabákovým dýmem prolínají melodie šansonů, mohl si vychutnat kapelu s příznačným názvem Šansonika s výbornou zpěvačkou Lucií Bublavou. Čas napovídal lehký podvečer a na scéně se objevili dva mladí kluci, folkový zpěvák René Matlášek a jeho kamarád Víťa s doprovodnou kytarou. Prvotní nedůvěru v jejich mládí a nezkušenost rozbourali už v první písni a velmi mile posluchače překvapili. René má na svůj věk opravdu dobré texty, kromě jiného se inspiruje dobou, ve které žije. Například píseň Windows 10 nebo vtipný text o nebezpečí SMS zpráv v písni Slepičí speech. V mezičasech někteří využili možnost a k dobrému pivu si venku opekli klobásu na opravdovém ohni, jak se na potlach sluší a patří. Vypomáhat kapelám s nástroji a seznámit je s prostředím patří k jedné ze samozřejmostí našeho festivalu. Chceme, aby se u nás cítili dobře a je to také bezpochyby čest, osobně se seznámit a podat si ruku s takovými legendami jako je třeba Tony Linhart. Když ovšem dorazila dívčí trojice ze střední Moravy The Addams Sisters, mimochodem i vítězky autorské Porty 2019 za píseň Anne v zemi za skříní, která zazněla i na našem festivalu, chlapci se kolem nich slétli jako vosy a ochotně nabízeli pomoc. Písně těchto talentovaných dívek se prolínaly několika žánrovými proudy a každý si pro sebe mohl utrhnout ten svůj kousek, který je mu nejbližší. Děvčata dohrála v osm večer a to byl tak akorát čas, aby na pódium vplul Pacifik, trampská skupina pod vedením Tonyho Linharta. K jejich hraní jim stačily jen dvě kytary, perkuse a mimořádné hlasy Heleny Maršálkové, Martiny Nové a kytaristy Andělína. Zazpívali ty nejznámější střípky ze svého širokého repertoáru, jako je třeba píseň Orinoko, Malý velký muž nebo Džínová láska. Potlesk ve stoje, který následoval, si rozhodně zasloužili. Metlička křivolaká je název modře rostoucí trávy i tady u nás v Beskydech a taky název jedné z písní ostravské bluegrassové kapely Bluerej. Jak nás poučil její frontmen Jirka Zapletal, právě tato rostlina dala název bluegrassu. Takže ne v USA, ale tady vBeskydech jsou jeho počátky. Je to sice jen jeho odvážná teorie, ale nám se líbila. Této kapele patřil závěr a zhostili se jej opravdu skvěle. Šlapalo jim to náramně, ačkoliv měli za sebou náročný večer a cestu ze Slovenska. Na svých bluegrassových tónech a vtipem sobě vlastním nás dovezli až do samotného konce festivalu. Ještě nějakou chvíli trvalo, než se všichni milovníci folku, country a bluegrassu rozloučili. V uších pomalu doznívaly poslední melodie a třeba že byl leden na blátě, byli všichni tak nějak dobře naladěni. Myslíme, že i letos můžeme být spokojeni a těšit se na další ročník, který se uskuteční už 7. listopadu 2020 a který už se rýsuje v naších hlavách a budeme se mít na co těšit – opět chceme oslovit kapely různých stylů a hudebních žánrů, mladé interprety a jaký bonbónek si schováváme v podobě hosta na festivalu? Můžeme prozradit, že písně jako Ráno bylo stejný, Bodláky ve vlasech, Musíš jít dál, Růže či Písek nejsou posluchačům neznámé a už ví určitě o jakou skupinu se jedná. Za nemalé podpory ať už finanční či materiální můžeme v Hukvaldech pořádat festival, který si pomalu získává oblibu u široké veřejnosti. Zmínili bychom hlavní sponzory akce : obec Hukvaldy, hospůdka Na koupališti, hospůdka U štamgastů –u Vajta a další sponzory.

Za pořadatele hukvaldského potlachu Martin Holexa, Franta Řeháček, Petr Kuča, Slávek Koval.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *