2.ročník 2020

2.ročník Hukvaldského potlachu očima pořadatelů

Je za námi druhý ročník Hukvaldského potlachu, a jestli můžeme hodnotit, jsme zase o malinko dál. Přece jenom už jsme věděli, do čeho jdeme a co nás čeká.

Za nezištné pomoci přátel, za což jim patří velký dík a také našeho spíkra Olivera Jatiho, vše fungovalo jako na drátkách a myslíme si, že se návštěvníci i kapely cítili na potlachu velmi dobře. Kus skvělé práce odvedli zvukař–letos Dan Olejník, neb na něm stálo břemeno dobrého prožitku z písní, které se linuly sálem, a dobrý zvuk je bezesporu jedním z klíčů úspěchu festivalu. Přestože chceme dávat šanci i začínajícím regionálním kapelám či folkovým zpěvákům, kteří nemají, jak se říká obroušené lokty, tak se i letos sešly kapely, které měly lidem co nabídnout a každý kdo festival navštívil, si rozhodně našel to své. Tentokrát zahájily festival líbivé tóny folku rodinné skupiny Dřevo a struny, mimo svých písní čerpali i z hlubin jiných, jim blízkých folkových kapel, aby je alespoň takto dostali znovu do podvědomí. Velmi mile nás překvapili, že poté, co odvezli syna do Olomouce, stálo jim za to, aby se vrátili zpátky na festival a poslechli si své přátele. Zpestřením a možným podnětem pro mladé začínající folkaře byli i žáci naší základní školy Leoše Janáčka. Vypíchli pár známých táborových písní a nutno říci, že se tohoto úkolu zhostili jako správní „Janáčkovci“. Potlesk, který zpublika sklidili, byl opravdu zasloužený. Trošku tvrdším nádechem s příchutí rockového folku okořenili kluci z uskupení Povídaly Žemuhrály, a kdo si chtěl naopak chvíli připadat jako v nočním baru, kde se tabákovým dýmem prolínají melodie šansonů, mohl si vychutnat kapelu s příznačným názvem Šansonika s výbornou zpěvačkou Lucií Bublavou. Čas napovídal lehký podvečer a na scéně se objevili dva mladí kluci, folkový zpěvák René Matlášek a jeho kamarád Víťa s doprovodnou kytarou. Prvotní nedůvěru v jejich mládí a nezkušenost rozbourali už v první písni a velmi mile posluchače překvapili. René má na svůj věk opravdu dobré texty, kromě jiného se inspiruje dobou, ve které žije. Například píseň Windows 10 nebo vtipný text o nebezpečí SMS zpráv v písni Slepičí speech. V mezičasech někteří využili možnost a k dobrému pivu si venku opekli klobásu na opravdovém ohni, jak se na potlach sluší a patří. Vypomáhat kapelám s nástroji a seznámit je s prostředím patří k jedné ze samozřejmostí našeho festivalu. Chceme, aby se u nás cítili dobře a je to také bezpochyby čest, osobně se seznámit a podat si ruku s takovými legendami jako je třeba Tony Linhart. Když ovšem dorazila dívčí trojice ze střední Moravy The Addams Sisters, mimochodem i vítězky autorské Porty 2019 za píseň Anne v zemi za skříní, která zazněla i na našem festivalu, chlapci se kolem nich slétli jako vosy a ochotně nabízeli pomoc. Písně těchto talentovaných dívek se prolínaly několika žánrovými proudy a každý si pro sebe mohl utrhnout ten svůj kousek, který je mu nejbližší. Děvčata dohrála v osm večer a to byl tak akorát čas, aby na pódium vplul Pacifik, trampská skupina pod vedením Tonyho Linharta. K jejich hraní jim stačily jen dvě kytary, perkuse a mimořádné hlasy Heleny Maršálkové, Martiny Nové a kytaristy Andělína. Zazpívali ty nejznámější střípky ze svého širokého repertoáru, jako je třeba píseň Orinoko, Malý velký muž nebo Džínová láska. Potlesk ve stoje, který následoval, si rozhodně zasloužili. Metlička křivolaká je název modře rostoucí trávy i tady u nás v Beskydech a taky název jedné z písní ostravské bluegrassové kapely Bluerej. Jak nás poučil její frontmen Jirka Zapletal, právě tato rostlina dala název bluegrassu. Takže ne v USA, ale tady vBeskydech jsou jeho počátky. Je to sice jen jeho odvážná teorie, ale nám se líbila. Této kapele patřil závěr a zhostili se jej opravdu skvěle. Šlapalo jim to náramně, ačkoliv měli za sebou náročný večer a cestu ze Slovenska. Na svých bluegrassových tónech a vtipem sobě vlastním nás dovezli až do samotného konce festivalu. Ještě nějakou chvíli trvalo, než se všichni milovníci folku, country a bluegrassu rozloučili. V uších pomalu doznívaly poslední melodie a třeba že byl leden na blátě, byli všichni tak nějak dobře naladěni. Myslíme, že i letos můžeme být spokojeni a těšit se na další ročník, který se uskuteční už 7. listopadu 2020 a který už se rýsuje v naších hlavách a budeme se mít na co těšit – opět chceme oslovit kapely různých stylů a hudebních žánrů, mladé interprety a jaký bonbónek si schováváme v podobě hosta na festivalu? Můžeme prozradit, že písně jako Ráno bylo stejný, Bodláky ve vlasech, Musíš jít dál, Růže či Písek nejsou posluchačům neznámé a už ví určitě o jakou skupinu se jedná. Za nemalé podpory ať už finanční či materiální můžeme v Hukvaldech pořádat festival, který si pomalu získává oblibu u široké veřejnosti. Zmínili bychom hlavní sponzory akce : obec Hukvaldy, hospůdka Na koupališti, hospůdka U štamgastů –u Vajta a další sponzory.

Za pořadatele hukvaldského potlachu Martin Holexa, Franta Řeháček, Petr Kuča, Slávek Koval.

Fotogalerie z 2.ročníku

Ozvěny 2.ročníku aneb Co na to kapely?

Reportáž z 2.ročníku

Ohlasy, komentáře a připomínky posluchačů festivalu

Kapely 2.ročníku

Hlavní host 2.ročníku – Pacifik

The Addams Sisters

( dívčí folk z Moravičan ) Sesterské duo Markéty a Magdalény Adamcových vzniklo teprve v červnu 2015. Hrají si pro radost, píší své vlastní písně a občas zabrousí i k písním Ed Sheeran, Shawn Mendes a Oh Honey. Od kvěna 2017 adoptovaly do sestavy The Addams sister svou další „ sestru „ Kristýnu Rozsívalovou. Za svou existenci stihly odehrát na 120 koncertů nejen po celé Moravě, ale i na Slovensku, Polsku, Holandsku, Rakousku. Absolvovaly vystoupení v televizích TV Noe, slovenské televizi TV LUX, v rádiu Proglas a úspěšně se držely několik týdnů na předních příčkách Folkparávy Českého rozhlasu. Českém rozhlase. V roce 2016 vydaly The Sestry Adamcovy své debutové CD Dvojí krev. Sestava: Magdaléna Adamcová: kytara, housle, baskytara, klavír, zpěv, autorka textů a hudby Markéta Adamcová: klavír, baskytara, zpěv, autorka hudby a textů Kristýna Rozsívalová: basová kytara, akustická kytara, zpěv, autorka hudby a textů Spolupracují jako vokalistky s kapelou A.M.Úlet a společně s rodiči vystupují na adventních a vánočních pódiích jako Addams Family. V roce 2018 vyhrály Dětskou Portu a v roce 2019 získaly ocenění v Řevnicích na tzv. dospělé Portě – autorskou Portu 2019.

Šansonika

( folk s prvky šansonu, blues, jazz … ) Původně dvojice, později tříčlenná a nyní čtyřčlenná kapela – Lucie Bublavá, Jan Dospiva, Petr Godula a Jiří Pelikán. Hrají a zpívají rádi – ostatně asi jako všichni muzikanti. S hudebními styly si hlavu příliš nelámou. Písničky Šansoniky by se daly zařadit nejspíše jako folk s občasnými výlety do okolních žánrů, takže se někdy zatoulájí třeba v šanson, jazz, blues, rock, world music a někdy i kousek dál. Nutno dodat, že se toulají rádi. Tématicky se věnují písním veselým i vážným, pohodovým i dramatickým. Hrají vlastní tvorbu, texty a hudbu ve většině případů skládá Honza Dospiva, některé texty jim napsal kamarád Lumír Kubátko. Hrají a zpívají písně pomalé i rychlé a míněny jsou povětšinou spíše k poslechu než k tanci. V roce 2006 získali na Portě v Ústí nad Labem (tehdy ještě ve dvojici) Autorskou portu za píseň Taťána a Oněgin a téhož roku na podzim natočili demo CD „Po vodě“. Dlouhé roky hledali tu svoji muziku až vlastně dospěli k tomu co dnes hrají a dnes můžete vidět a slyšet Šansoniku v plné kráse. Mají všichni velmi podobné cítění, jak by chtěli, aby jejich muzika zněla. Zatím je to velmi baví a zdá se, že to nabralo ten správný směr. Lucie Bublavá – zpěv, Jan Dospiva – kytara, zpěv. Petr Godula – kytara, Jiří Pelikán – kontrabas Snad by stálo za zmínku ještě říci, že vloni měla Šansonika velmi úrodný rok co se týče umístění na festivalech : vyhráli moravskoslezské oblastní kolo Porty a ve finále v Řevnících získali ocenění Českého rozhlasu Olomouc, a také vyhráli soutěž Moravský vrabec. Docela se jim dařilo, viďte ?

René Matlášek

( folkový písničkář z Ostravy ) Mladý ostravský písničkář plný pozitivní energie. Skládat písně začal ve 13-ti letech a od té doby do nich vkládá vše co kolem sebe vidí. Od srpna 2017 vystupuje se svým parťákem Víťou Štaiglem, který prošel takovými kapelami jako : VODNÍCI, MADALÉN a v současnosti vystupuje ještě s kapelou A.M.ÚLET. Motto Reného Matláška je : “ Dělám muziku tak, aby mě to bavilo a jediné co mne limituje, je má vlastní fantazie“. Reného jste mohli slyšet na festivalech v České republice a v zahraničí (POLSKO, USA Los Angeles, San Francisco). Zúčastnil se různých soutěží v ČR i v zahraničí. Zároveň vystupuje ve skupině MAROD a skupině SELF MADE. CO, KDY, KDE: 2017 debutové album Mezi prsty 2014 spoluautor písní CD Půl na půl (kapela MAROD) OCENĚNÍ V ZAHRANIČÍ OCENĚNÍ V ČR: 1. místo Hlas Slezska 2019 2.místo Folkový kvítek 2016 1.místo Face2art 2015 v kategorii Píseň : Vykřičníky, Reason to be 1.místo Folkový kvítek 2015 + Cena Diváků 1.místo Dětská Porta 2015 + Autorská Porta – píseň Sestřička 1. místo Brána 2015 – Autorská cena: píseň Chci jen muziku 2.místo Folkový kvítek 2014 1.místo Face2Art 2013 v kategorii Píseň : Mám tě rád 1.místo Dětská Porta 2013 + Autorská Porta – píseň Sestřička 1.místo Česko zpívá 2009 – píseň James Bond

Dřevo a struny

( trampská hudba ) Dřevo a struny. Je to rodinná kapela, která hraje a zpívá hlavně pro své potěšení. Občas, pokud je pořadatelé pozvou, je můžete vidět i veřejně. V jiné sestavě mají docela zkušenosti s veřejným vystupováním, kdy strávili 17 let s kapelou Tempo di vlak. Využívají teď muzikantské přestávky a hrají a zpívají písničky, které na cestě hudebním životem potkali, které se jim moc líbí, a které se chystají zapadnout do prachu hudební historie. Přidal se k nim syn Kuba, a přestože sám hraje jiný styl hudby, nestydí se s rodiči zahrát folk. Takže jsou již tři a tři – to už je kapela. Hrají převážně převzaté věci z trampské hudby, ale zkouší i vlastní tvorbu. Za svou krátkou dobu co vystupují měli tu možnost si zahrát i s takovými muzikanty jakými jsou Víťa Troníček a další.

Povídaly Žemuhrály

( fanky folk-rock ) Projekt Povídaly Žemuhrály byl založen asi v roce 2011. Během jednoho plodného roku vzniklo 12 vlastních skladeb (vlivy: pop, rock, funk, jazz). Tvůrčím cílem bylo a je tvořit příjemné a žánrově rozkročené písničky, nebát se řízného rockového riffu ani jazzově znějících akordů, zkusit funkovou sloku, rovný zpěvný refrén na 3 akordy i melancholické in-termezzo. Raději zvolit srozumitelnou češtinu než se schovat za provařené anglické fráze bez obsahu (… I see it in your eyes, neboli vidím to ve Tvé rýži apod.) Život přinesl nové výzvy snad všem účastníkům našeho hudebního projektu (plození potomků, spousta práce, stěhování na jižní Moravu či na Nový Zéland atd atd) a proto se kapela rozhodla vytvořit demo CD, a tak album v roce 2018 opravdu vzniklo. Díky nadšení a neocenitelné pracovitosti Daniela Olejníka projekt Povídaly Žemuhrály žije dál. … Zatím moc nevíme, kam se naše současné snažení bude ubírat a jaké trvání a průběh bude mít. Pokud nezůstane jen u jednoho koncertu, bude to skvělé… toť velké přání autora tohoto vzpomínkového usebrání…